„Ekologická stopa“ – WTF?

„Ekologická stopa“ – toto slovo jistě již zaslechl každý z nás. O co přesně se jedná – rozumí tomu vůbec někdo.

Pro většinu lidí je však jedno jasné: Souvisí to s udržitelností. Správně! Co přesně znamená „ekologická stopa“, jak ji lze udržovat co možná nejnižší a jak s ní souvisí Overshoot Day –
Expert v oblasti udržitelnosti Wolfgang Pekny shrnul to nejdůležitější.

Kilogram hovězího řízku za sebou zanechá srovnatelnou ekologickou stopu jako přibližně 50 kilogramů brambor. Člověk by se také mohl proletět na asi 8 minut letadlem, projet se dobrých 200 kilometrů vozem střední třídy nebo ujet asi 2 000 kilometrů vlakem. Namísto zkonzumování jednoho kilogramu hovězího řízku, by člověk mohl po dobu 6 měsíců používat svůj smartphone. Tento příklad ukazuje, kolik přírodních zdrojů je spotřebováno pro výrobu jediného produktu.

A trend posledních let, ba dokonce století, je jednoznačný: Potřebujeme stále více přírodních zdrojů. Důvodem jsou chybějící globální pravidla a chybějící globální bilance přírodních zdrojů. Jedno je ale jisté: Jednou za rok nastává den, od kterého jsou spotřebovány veškeré přírodní zdroje, které nám planeta poskytuje na celý kalendářní rok – tzv. „Overshoot Day“. V roce 2023 to byl 2. srpen, kdy byla překročena tato linie. Od tohoto dne jsme žili zbývající dny roku na úkor budoucnosti.

„You can‘t manage what you don‘t measure“

Omezenost přírodních zdrojů lze jednoduše vysvětlit: Máme pouze jednu planetu, a ta nedokáže růst. To, co planeta dokáže poskytnout, je fyzikálně podmíněno a poměrně přesně vypočítáno – naše planeta jednoduše neroste s našimi zvyšujícími se potřebami. Jak omezené jsou naše přírodní zdroje, ukazuje názorné srovnání: Pokud bychom vytvořili kouli z úrodné půdy, která se nachází na naší planetě, pak by její průměr činil méně než 18 kilometrů. Váha veškeré vegetace musí tedy spočívat na kouli z humusu, jejíž průměr nedosahuje ani 18 kilometrů.

Aby bylo možné získat kontrolu nad přílišným využíváním globálně omezených přírodních zdrojů, musíme přemýšlet globálně. Proti enormnímu nárůstu kolektivní moci člověka i nadále nestojí kolektivní odpovědnost. Znečištění vzduchu jedné země se netýká pouze té země, ale mnohdy také celého glóbu. Globální myšlení, které funguje stejně jako zdravý rozum na globální úrovni, by s sebou mohlo tuto kolektivní zodpovědnost přinést. V malém měřítku je běžné šetrně hospodařit s přírodními zdroji, které jsou omezené, a rozdělovat je. Tento způsob zacházení musí být aplikován také v globálním měřítku, tak abychom si vystačili s naším omezeným bohatstvím.

K tomu je třeba učinit dvě opatření: Za prvé akceptovat společná omezení a vybudovat globální hospodářství s přírodními zdroji. Za druhé musíme získat obsáhlé znalosti o svém vlastním vlivu. Jedno pořekadlo praví: „You can‘t manage what you don‘t measure“. Potřebujeme tedy měřící nástroje, se kterými můžeme změřit a zhodnotit náš vliv. Jedním s těchto nástrojů je ekologická stopa. Můžeme říci, že funguje jako „účetnictví“ pro naše omezené přírodní zdroje na planetě. Ekologická stopa je šikovným nástrojem, který nám umožňuje udržovat přehled o přírodních zdrojích.

Žijeme si na příliš vysoké noze

Ekologická stopa činní omezenost celého systému uchopitelnou. Je to vědecký nástroj, který vypočítává bilanci dostupné biologické kapacity a prozrazuje nám, kolik přírodní plochy si nárokujeme. Tato bilance je přitom rozdělena do následujících kategorií:

• Ukládání fosilního CO2: lesy, moře, korálové útesy, (půda)
• Zastavěné plochy
• Orná půda: potraviny, krmivo pro dobytek, biopaliva, bioplasty…
• Pastviny: maso, mléko…
• Les: konstrukční dřevo, nábytek, palivové dřevo. Papír, viskóza…
• Moře/vodstvo: ryby, mořské plody

Příklad – proč nám „počty nesedí“ a proč není bilance v rovnováze: Fyzická hranice naší planety činí 12,3 miliardy hektarů bioproduktivní plochy. Protože máme pouze jednu planetu, která neroste společně s naším životním stylem, je každému z nás při stejnoměrném rozdělení k dispozici asi 1,6 gha (globální hektar). Průměrný obyvatel Evropy potřebuje pro uspokojení materiálních potřeb přibližně 5 gha, občan USA dokonce 8 gha. Pokud by žili všichni lidé stejným stylem jako my v Evropě, potřebovali bychom tři planety. Využívání planety na základě našeho životního stylu leží asi 60 procent nad biologickou kapacitou planety. Jasný výsledek: Žijeme si na příliš vysoké noze!

Pochopit dopady vlastních činů

Skromnější život je podmíněný především tím, jestli zpochybňujeme náš osobní životní styl a jestli rozumíme dopadům svých vlastních činů na životní prostředí. Ze zkušenosti víme, že bychom se přitom neměli slepě spoléhat na zdravý rozum. Tento funguje (doufejme) v malém měřítku velmi dobře, pro otázky na globální úrovni nás často nechává bloudit. Je nezbytné, trénovat a posilovat globální (zdravý) rozum.

Kromě toho je nutné transformovat způsob našeho hospodaření. Rozhodujícím faktorem bude globální elektrifikace s CO2 neutrální elektrickou energií a uzavření technických cyklů a obecné etablování hospodaření, založené na recyklaci, tzv. „cyklické hospodářství“. Výchozím bodem jsou produkty, které jsou blízké přírodě, prosté jedů a znovupoužitelné.

Pro malou ekologickou stopu bychom také měli brát na vědomí následující pravidlo:

1. Letadla: raději nikdy!
2. Jezdit autem, méně! Pomaleji, nikdy ne sami. Upřednostňovat elektřinu ze slunce!
3. Maso a zvířecí produkty zredukovat, upřednostňovat lokální produkty, nejlépe podle ročního období, co možná nejvíce z bio zemědělství
4. Bydlet (téměř jako Diogénes) jako v sudu: s dobrou izolací, malém, s obnovitelnou energií, veřejně dostupném, s vybavením s dlouhou životností, řídit se heslem: „využívat namísto vlastnit“
5. Radost z dobrého života a dobrý pocit z toho, že žijeme méně na úkor druhých.

Nedostatek fantazie

Životní moto by mělo znít: Vědomě a s radostí potřebovat méně a usilovat o životní optimum, namísto životního maxima. Do popředí se musí dostat vědomé konzumování produktů, které jsou blízké přírodě a prosté jedů, a které jsou sociálně akceptovatelnými. Kvalita namísto kvantity musí být hlavním faktorem pro rozhodování o nákupu, s cílem podporovat dlouhou životnost a odvrátit se od společnosti založené na vyhazování, tzv. throw-away society.

Udržitelný život však nesmí být pokaždé stavěn na úroveň zříkání se něčeho. Chybí někomu topný olej v domě s nulovou spotřebou energie nebo jedy ve své kosmetice? Chybí někomu tuny CO2 při používání veřejných dopravních prostředků? Abychom mohli něco udržitelně změnit, je důležité, si uvědomit především následující:

To, čeho se nám nedostává pro svět, který má budoucnost, nejsou zdroje a energie. V prvé řadě nám chybí fantazie, představit si svět jinak.